Dominčiny pohádky

Mráček

Byl jeden mráček. Poletoval si na obloze mezi velkými mraky a chtěl si s nimi hrát. Ale všichni mu říkali, že je moc malý. Mráček se rozplakal. Na zem dopadaly jeho slzy a lidé říkali, že padá krásný deštíček.

K malému mráčku připlul velký, huňatý mrak. Řekl mráčku a nepláče, nebo že se rozplyne. Začal mu vypravovat o tom, co je krásného na zemi. Když bude tiše plout, uvidí mnoho hezkých věcí. A aby mu nebylo smutno, nadul tváře a zavolal další mraky. Protože jsou jeho kamarádi, naučí ho mnoho pěkných věcí. Naučí ho kouzlu. Měnit se.

Malý mráček se rozhlédl a srdíčko se mu štěstím rozbušilo. Viděl před sebou zámek, který se za chvíli proměnil na medvěda. Ze sněhuláka tu byl znenadání strom. Za chvíli po obloze jel vlak a za ním plul koráb. Dívej se, Dominičko, na oblohu, uvidíš, jak si malý, veselý mráček hraje se svými kamarády.
Jiří Šedý

dominciny

Kompletní text v tištěné nebo elektronické verzi lze objednat na kontaktní adrese