Příběh o Sunnym

Sunny´s Story

Pramila Balasundaram

Autorka je spisovatelka, která má osobní i pracovní zkušenosti s péčí o postižené lidi. V románu je ztvárněn příběh chlapce s Downovým syndromem, zakládající se na skutečných událostech. Tento souhrn zachycuje hlavní dějovou linii této velmi poutavé a zajímavé knihy.

sunny

Dillí: Epizoda první.

I.
Kamal, Sunnyho matka, se neklidně a netrpělivě dívá na hodiny na stěně ložnice, ukazující půlnoc. Její syn se stále nevrací domů. Kam asi šel a co asi dělá? Po milionté si snaží představit, co se odehrává v Sunnyho mysli. Její manžel Prem se dívá na televizi, ale je poznat, že program nevnímá. Na poznámky Kamal odpovídá uklidněním, že Sunny byl tak dlouho venku už víckrát a že se určitě vrátí. Kamal přivírá oči a nechává se unášet kaleidoskopem vzpomínek. Sunny. Měsíc starý, buclatý a krásný. Sunny, smějící se rozkošně veselýma očkama. Jeho drobný nosík. Jeho malé prstíčky. Trochu baculatý, ale tak roztomilý. Teprve mnohem, mnohem později poznala smysl těchto fyzických známek. Vzpomněla si na chvíli, kdy poprvé vzala Sunnyho k dr. Rautovi. Události toho dne prošla v mysli už tolikrát, že jí nyní běžely před vnitřním zrakem jako film.

II.
Bylo to před 20 roky, v r. 1970. Stojí s pospávajícím Sunnym v náručí v čekárně ordinace dr. Rauta. Sunnymu jsou 2 roky. Dr. Raut je starý přítel pomáhající rodině v nemocech, přivedl na svět jejího prvního syna. Teď se už dlouho neviděli, proto vítá Kamal s úsměvem a zvučným uklidňujícím hlasem. Ptá se, co ji k němu přivádí s tímto druhým synem – kolika? Kašel? Naklání se nad Sunnyho, ale ani dlouhé roky praxe nezabrání náhlému ztuhnutí a přerušení řeči uprostřed věty. V nastalém tichu může Kamal slyšet tikot hodin a její srdce náhle prudce přeskakuje. Dr. Raut se na Kamal usmívá, ale je poznat zoufalství. Kolikrát už byl v této situaci? Je to vždycky jako noční můra. Ale toto je Kamal, stará přítelkyně. A to dítě v jejím náručí má Downův syndrom, o tom není pochyb. Příznaky jsou snadno rozeznatelné. Toto děťátko bude vždycky duševně opožděné, vždycky pomalé, vždycky – je to tak – problémem.

Dr. Raut si vzpomíná, jak na medicíně diskutovali s kamarády, co má doktor dělat tváří v tvář dítěti s mentálním postižením. Nedá se to léčit. Lze jen poučit rodiče, jak se mají o dítě starat. Kdo a jak má první říci rodičům, že jejich dítě není normální? Tehdy se mnozí vyslovili pro možnost euthanázie. Ušetřila by rodiče od strastiplného života. Dr. Raut s tímto názorem nesouhlasil, ale neměl žádné jiné řešení. I po všech těch letech si uvědomuje, že nemá odpověď ani nyní.

Kamal očividněnemá žádné podezření. Má velmi úspěšnou kariéru. Toto dítězmění její život a obrátí všechno naruby. Dr. Raut přejde ke svému stolu, posadí se a v tváři má profesionální úsměv. Jeho mozek ale rychle probírá možnosti, které má. Jak jí má říci pravdu o dítěti? Má jí to vůbec povědět? Může ji poslat ke svému příteli psychologovi a nechat na něm, aby jí to sdělil. Vážně o tom uvažuje. Kamal sedí proti němu s jasným tušením něčeho nedobrého, napadne ji, že se dr. Raut chová dnes nějak divně. Vždyť ani dítě pořádně nevyšetřil! Nejasný strach pomalu přechází ve skoro fyzickou bolest.

Dr. Raut začne nakonec mluvit, rychle a nepřirozeným hlasem. Její syn je mentálně retardovaný. Nazývá se to Downovým syndromem. Není na to žádná léčba, můžeme jenom pomoci starat se o něho. Musí jít ke specialistovi. Několikrát to opakuje. Rozumí mu? Kamal se na něho dívá bez známky porozumění, nejistě se usmívá. Není to její chyba, pokračuje dr. Raut, není to chyba nikoho, tyto věci se stávají.

Duševní opoždění? Downův syndrom? O čem to proboha ten doktor mluví? Nerozumí mu. Možná jí chce jenom imponovat těmito zvláštními slovy. Řekl, že mají jít ke specialistovi? To je tedy opravdu legrace – každý může vidět, že její Sunny je perfektně v pořádku a jenom potřebuje trochu nějakých vitaminů. Začne mluvit potichu a chladně: OK, doktore. Jestli je to Downův syndrom nebo jak to říkáte, jaké léky doporučujete? Je něco, co mohu dělat sama doma? On jen potřebuje masírovat nožičky, jsou slabé a proto ještě nemůže chodit. Jeho bratr chodil od 9 měsíců, ale Sunny byl slabší od porodu a nemohl získat dost síly. Když mu předepíšete nějaký lék, tak se to spraví, že? Přece musí někde něco být, co tuto věc vyléčí?! Při svých slovech ale Kamal cítí, jak na ni padá tíha, nohy se zdají z olova, chtěla by vstát a vyběhnout z místnosti, točí se jí hlava, mlží svět, až se ocitá v náručí sestry Coelho, zkušené a soucitné, která ji odvádí pomalu pryč. V její pracovně se sesune na židli a zadívá se na malé dítě ve svém náručí. Toto je Sunny. Její syn. Už ví, že se s ním stalo něco hrozného. Svým vědomým rozumem se brání přijmout to, co už nevědoměcítila dlouho předtím. Zavládla chvíle ticha, kdy další otázky není možné vyřknout. Její mozek odmítá pracovat.

Kamal, nyní ležící v posteli, vzpomíná, že bylo zapotřebí mnoho dalších návštěv u lékaře a mnoho měsíců, než vůbec připustila, že její syn, její Sunny, který dokázal rozehřát jejího přísného manžela tak, že dělal úplné hlouposti, Sunny, který se dokázal tak pěkně smát, není normální.

III.
Ajay – starší bratr Sunnyho – přišel domů také pozdě. Trochu ho znepokojilo světlo v ložnici rodičů, tak se šel zeptat, co se děje. Sunny ještě nepřišel domů. I když se to stalo už víckrát, cítil Ajay trochu zlost – byl to Sunny, který přiváděl rodiče do stavu jakési agonie, velkých obav. Ano, věděl, že jeho bratr potřebuje víc péče a pozornosti než on, také měl trochu pocit viny, že je oproti Sunnymu normální. Ale stejněho dráždilo, když rodiče očekávali, že ho půjde hledat. Takže zatím řekl rodičům, že se určitě nemusí bát a odešel do svého pokoje.

IV.
Sunny stál před malou restaurací Naidus, kde se scházela většinou studentská populace, protože tam bylo levně a místo mělo trochu starosvětský ráz. Majitel restaurace Naidus nebyl o mnoho starší než jeho klienti a vypadal jak fi lmová hvězda. Kromě toho výborně vařil. V restauraci se řešily obvyklé studentské situace, diskutovaly zkoušky, otázky, a Naidu byl jakýmsi důvěrníkem této mladé společnosti.

Naidu znal Sunnyho dobře. Když přišel poprvé do Naidusu, zůstal jen stát ve dveřích a rozhlížel se kolem. Snažil se být jako jiní, které viděl kolem sebe. Naidu k němu přikročil, zasmál se na něho. Hned viděl, že je na něm něco zvláštního. Šikmé oči, malý nos a rovné vlasy – současně ale také něco okouzlujícího. Byl to jeho nevinný úsměv, který si Naida získal. Zeptal se ho, co chce, a Sunny řekl bez známek váhání, že chce kolu. Má na ni peníze? Sunny vytáhl bankovku a zamával s ní jako praporem, a potom si sedl na jednu židli a zopakoval, že chce kolu se slámkou. Naidu se tomu zasmál, ještě se rozhlédl, zda někdo se Sunnym je, a pak ho sám obsloužil. Jmenuji se Sunny, vyhrkl náhle. Naidu byl trochu překvapen. Sunny? A kde máš přátele? Mí přátelé jsou doma – mamka, taťka a bratr. To jsou jeho přátelé? Naidovi začalo být jasné, že tento chlapec je jako dítě. Ale získal si jeho srdce. Začalo tím trochu zvláštní přátelství těchto dvou lidí.

Během několika měsícůse Sunny stal pravidelným zákazníkem. Naidu pečlivě hlídal jeho finanční situaci a věděl, kolik kol mu může ještě dopřát.

Dnes Naidu sledoval Sunnyho přicházet a zamával mu na přivítanou. Sunnyho tvář se rozjasnila – vždycky mu dělalo potěšení, když ho někdo poznal a vítal. Chtěl být jako jiní, které viděl kolem sebe, chtěl být součástí nějaké party. Ne pořád sám. Naidu trochu překvapilo, že se Sunny obrátil ke dvěma mladým mužům, sedícím tiše u jednoho stolu. Ahoj, řekl jim Sunny, a ti mu odpověděli. Naidu zbystřil pozornost. Jasným vůdcem z těch dvou byl muž, o kterém Naidu věděl, že se jmenuje Rattan, druhý byl Bhima. Sunny se zdál nevýslovně šťastný, že může být s těmito dvěma muži, součástí party.

Naidu se divil, kde se Sunny mohl s těmito muži seznámit. Nebyli to studenti ani obchodníci. Chodili sem v posledních týdnech pravidelně, nebyly s nimi žádné potíže. Ale Naiduovi se pořád cosi nezdálo. Sunny s těmito dvěma? Platili za něho kolu. Ptali se ho, co dělá – chodil do speciálního centra, ale tam ho to nebavilo. Byl mnohem šťastnější v Naidusu. Vedle Rattana a Bhimy se cítil důležitý.

Dnes byl v trochu stísněné náladě. Večer se snažil otevřít matčinu kabelku, protože si chtěl vzít trochu peněz na svou oblíbenou kolu. Matka ho přistihla a ve velké zlosti ho napomenula, že nikdy nesmí brát peníze bez dovolení. On tomu moc nerozuměl, protože matka sama mu peníze dávala. Říkal to svým dvěma kamarádům. Rattan mu dával malou bankovku s tím, že kdykoliv by potřeboval, může mu dát peníze zas. Sunny je Rattanův přítel.

V.
Rattan a Bhima se setkali v Naidusu před třemi týdny. Rattan byl malý zlodějíček. Nosil v hlavě mnoho plánů, ale než potkal Bhimu, neměl se komu svěřit. Při poslední loupeži byl málem přistižen. Potřeboval někoho, s kým by mohl spolupracovat. Také se přesunul do oblasti Dillí, kde ho neznali – začal chodit do Naidusu a pečlivě pozoroval lidi a život kolem sebe. Jednou si k němu sedl Bhima, začali se bavit, a za chvilku bylo jasné, že jsou oba stejného povolání. A že se mohou vzájemně podpořit při svých podnicích…

Kompletní text v tištěné nebo elektronické verzi lze objednat na kontaktní adrese.